18. června 2019 Odvolací Krajský soud v Hradci Králové potvrdil restituční nárok rodu Walderode na vydání panství na Turnovsku včetně státního zámku Hrubý Rohozec. O nároku na majetek zkonfiskovaný Benešovými dekrety, a o tom, že Karel des Fours Walderode je oprávněnou osobou, rozhodl v září 2017 Okresní soud v Semilech. Státní instituce a další subjekty se odvolaly, odvolací soud nicméně v úterý rozsudek okresního soudu potvrdil. Ve sporu soudy prošetřovaly i kolaboraci Walderodeho s nacisty, zásadní archivní dokumenty si ale nikdo nevyžádal a nezabýval se jimi.

Město Turnov podá zřejmě dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně, které mohou podat i další žalovaní, Státní pozemkový úřad, Národní památkový ústav, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Ředitelství silnic a dálnic ČR a společnost Kadlec. Na žalované straně stojí 15 subjektů, z toho čtyři jako vedlejší účastníci. Dovolání ale nemá odkladný účinek a semilský soud bude již jen projednávat navrácení majetků a pozemků dědičce Johanně Kammerlanderové.

Turnovský zastupitel Josef Kunetka v roce 2009 přišel s tím, že má nové důkazy o kolaboraci Walderodeho s nacisty. Tím podle něj měla být Walderodova přihláška k německému občanství, dalším důkazem o spolupráci s nacisty měla být i nově objevená návštěvní kniha ze zámku Hrubý Rohovec, podle níž zde měl hrabě Karel Friedrich Des Fours Walderode přijímat nacisty. To koresponduje i s výpověďmi některých pamětníků. Protistrana v roce 2011 u Semilského soudu předložila jako důkaz členský průkaz, který prý potvrzuje členství Walderodeho v Sudetoněmecké straně.

„Z provedených důkazů nelze dovodit, že by se za války jakkoliv provinil vůči československému státu. Tím byla základní restituční podmínka splněna,“

uvedl jablonecký soudce Jaroslav Kneř v roce 2015.

Turnovský zastupitel Josef Kunetka:

„Od roku 1938 se zde scházeli a v žádném případě to nebyly schůzky, kde by se kuly pikle proti říši,“ informoval Kunetka.

Kunetka byl pověřen zastupitelstvem, aby se pokusil najít nové důkazy, protože byl Turnov jedním ze žalovaných měst.

Kdo byl Karl hrabě Des Fours – Walderode?

Záznam genealoga Dr. Petra Stehlíka z 16. ledna 2003

„Karl hrabě Des Fours – Walderode se v roce 1930 přihlásil k německé národnosti. Byl od roku 1937 do roku 1939 konceptním úředníkem Svazu německých velkostatkářů v Praze. V té době také vstoupil do nacistické strany Sudetedeutsche Partei (SdP), jak vyplývá ze seznamu členů SdP z Prahy a okolí. Ministerstvu vnitra byly po válce předány členské legitimace, mezi nimiž je legitimace SdP na jméno Karl Des Fours – Walderode, narozen 1904, bytem Praha, Úvoz 3. V roce 1939 požádal o říškoněmeckou státní příslušnost. Od jara 1940 byl vedoucím právního oddělení Zbrojovky v Praze. Od 05. 09. 1941 byl příslušníkem německé vojenské tlumočnické čety v Praze jako tlumočník francouzského, anglického a italského jazyka, později byl přeložen na Abwehrstelle Prag (nacistická vojenská rozvědka) jako překladatel. (kartotéka spolupracovníků s Němci) V roce 1943 byl propuštěn do civilu, protože se vyreklamoval ke správě svého velkostatku. Dne 05. 10. 1945 ve svém vylhaném životopise uvedl, že nikdy nebyl v Henleinově straně (což opakoval dvakrát). Vzhledem k tomu, že po II. světové válce nebyly uspořádány archívy nepřišlo se na jeho členství u Henleinovců a působnost u Abwehru. Proto mu byla v roce 1947 vráceno československé státní občanství na základě dekretu presidenta republiky č. 33/45., což bylo v rozporu s dekretem presidenta republiky č. 33/45, neboť to odporovalo oběžníku ze dne 24. 08. 1945 upraveném ve znění ze dne 13. 11. 1945 k tomuto dekretu. (Kdož se nikdy nestal členem SS, SA, SDP, NSDAP, NSKK nebo jiných složek nacistických, přestože k tomu byl nucen…). Po válce se stýkal s dalšími podobnými osobami jako on např. s Františkem Jindřichem hrabětem Dobrzenským z Dobrzenic (1915 – 1978), členem české fašistické organizace Vlajka (č. legitimace 107.840) a zároveň členem Svatoplukovy gardy. Svou „českost“ korunoval svým sňatkem v Londýně se Sylvií Marií Anicou Galliovou (nar. 02. 06. 1921), za války říšskoněmeckou státní příslušnicí, aktivní nacistkou a vedoucí Hitlerjugend, trvalým pobytem v Moravském Písku č. 1. Její matka Dr. Irena Galliová byla za války říšskoněmeckou státní příslušnicí, členkou různých nacistických organizací, udržovala styky s nacisty, gestapem a německou kriminální policií, byla přísedící nacistických lidových soudů, při nichž byli příslušníci českého národa odsuzováni na smrt, vyhrožovala českým lidem gestapem, udávala je nacistům, jež také podporovala hospodářsky. Svatby své dcery v Londýně v roce 1949 se nemohla zúčastnit, neboť české soudy její činnost ocenily 5 lety těžkého žaláře a propadnutí veškerého jmění. JUDr. Karl hrabě Des Fours – Walderode tudíž musel vědět, koho si bere. Z tohoto manželství pocházel jediný syn Karl Alfred (* 31. 03. 1949 v Londýně).“

Semilský soud založil legitimitu nároku rodu Walderode na tom, že Karlu Walderode bylo české občanství po válce 16. prosince 1947 vráceno a že se za druhé světové války proti československému státu neprovinil. Archivní záznamy vojenské zpravodajské služby Abwehrstelle III, kde podle genealoga Petra Stehlíka působil Walderode jako překladatel, ovšem naznačují něco jiného. Soudy ani žalované strany neprověřily archivní dokumenty, které leží v archívech Ruské federace a jsou součástí společného „Rusko-německého projektu digitalizace německých dokumentů v archívech Ruské federace“.

Čtenáři budou postupně seznamováni s aktivitami Abwehrstelle III – německé rozvědky a kontrarozvědky v Praze a působností včetně kompetencí překladatelského oddělení Dolmetschergruppe, ve které působil do roku 1943 i Karl Des Fours – Walderode.