Občané Evropské unie čelí problémům ve spojitosti s pandemií Koronaviru, Evropská komise má ale jako prioritu blahobyt imigrantů. Ve svém středečním projevu 16. září 2020 před Evropským parlamentem předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen uvedla, že budou zrušeny tzv. Dublinské dohody, které nahradí nový evropský migrační systém. Von der Leyen představí nový Pakt o azylu a migraci, jehož předlohou se stal Poziční dokument Expertní rady německých nadací pro integraci a migraci (SVR) – svazu německých politických neziskových organizací. Poziční dokument přijala Evropská komise bez výhrad a bez toho, aniž by s ním seznámila poslance Evropského parlamentu. Hlavními body nového a závazného paktu potom bude posílení aktivit na moři v rámci „záchrany“ migrantů, nová pravidla pro přerozdělování těchto migrantů do členských států EU a legalizace ilegální migrace.

Německé neziskové organizace použily ve svém Pozičním dokumentu jako hlavní argument k nutnosti reforem azylového systému Evropské unie současné dění na řeckých ostrovech, kam soustavně lodě těchto neziskových organizací přivážejí stále nové migranty. Přitom tyto neziskové organizace zcela bezostyšně u Evropské komise Řecko napadají za údajné porušování lidských práv na těchto importovaných ilegálních imigrantech.

„Řecká vláda na začátku března oznámila, že dočasně pozastaví právo na azyl. Pokud to znamená, že dotčené osoby nemohou dlouhodobě žádat o azyl, mohlo by se Řecko v případě ohrožení vnitřní bezpečnosti země přinejlepším spolehnout na ustanovení o výjimce podle článku 72 Smlouvy o fungování Evropské unie. … Podle zpráv z médií jsou někteří (imigranti) dokonce internováni v tajných táborech a v některých případech byly také týrány (v Řecku).“

Next week, we will put forward the New Pact on Migration. We’ll take a human & humane approach. Saving lives at sea is not optional & those countries who fulfill their legal and moral duties or are more exposed than others, must be able to rely on the solidarity of our whole EU.

— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) September 16, 2020

Více operací ve Středozemním moři – imunita pro neziskovky

Neziskové organizace se v Pozičním dokumentu dožadují faktické imunity při svých operacích ve Středozemním moři. Například italský politik Matteo Salvini v pozici ministra vnitra legitimitu a legálnost těchto operací často zpochybňoval a nechal pro lodě těchto neziskových organizací uzavřít přístavy. To by v budoucnu po přijetí navrhovaných azylových a migračních reforem nebylo již možné.

„Povinnost zachránit lidské životy zakotvená v mezinárodním námořním právu nesmí být v EU zpochybněna. EU by spíše měla proaktivně zajistit, aby byla tato povinnost splněna. Neexistují žádné jasné empirické důkazy pro často vyslovenou námitku, že námořní záchrana má „tahový efekt“. Kromě toho má záchrana lidského života prvořadý význam a neměla by se srovnávat s předpokládaným „tahovým efektem“. (Efekt, kdy migranti vědí, že je lodě neziskových organizací vyzvednou na moři a v tomto důsledku jejich motivace vyplout na moře stoupá a jejich počty se automaticky zvyšují). EU by se proto měla jasně postavit proti všem tendencím kriminalizovat humanitární civilní námořní záchranu, které existují v některých členských státech. Přestože EU nemá žádnou právní pravomoc, aby sama prováděla námořní záchranu, může koordinovat programy členských států a musí samozřejmě pomáhat v případě nouze v rámci operací pro jiné účely. V této souvislosti SVR podporuje také nejnovější návrhy na obnovení státem koordinované námořní záchrany ve Středomoří. SVR se zasazuje o regionální přístup ve střednědobém horizontu: země Středomoří by měly společně zajistit, aby byli zachránění lidé dopraveni na bezpečné místo, které splňuje mezinárodní standardy lidských práv (viz také návrh „mechanismu regionálního vylodění“, UNHCR / IOM 2018). SVR však zdůrazňuje, že ostatní členské státy EU musí rovněž převzít odpovědnost za přijímání a integraci zachráněných v souladu s přístupem dělby práce.“

Přerozdělování imigrantů opět hlavním tématem – když nevyšel nátlak, zkusí se to uplácením

Protože zejména členské státy střední a východní Evropy kvóty na přerozdělování imigrantů a uprchlíků dlouhodobě odmítají, navrhují neziskové organizace přerozdělování pouze u migrantů „zachráněných“ ve Středozemním moři. Nadále chtějí státy, které se kvótám brání, finančně motivovat. Jedná se v podstatě o uplácení, kdy by měly být tyto úplatky zahrnuty do víceletého financování těchto nových azylových a migračních projektů.

„Základem reformy společného evropského azylového systému je solidní, spolehlivý a trvalý přerozdělovací mechanismus pro žadatele o azyl přicházející na vnější hranice EU. Teoreticky je možné přerozdělení na základě kvót všem členským státům, ale SVR v současné době nepovažuje tuto cestu za politicky proveditelnou. SVR proto v zásadě vítá pilotní projekt, o kterém rozhodli ministři vnitra Německa, Francie, Itálie a Malty v září 2019, protože první krok k trvale spolehlivému řešení pro námořní záchranu EU (SVR 2019c). Pilotní projekt předpokládá příjem a přerozdělování těch, kteří byli zachráněni před nouzí ve Středomoří. … Místo negativních sankcí by se EU měla zaměřit především na pobídky ke zvýšení ochoty jejích členských států přijímat uprchlíky. Finanční podpora od členských států, které přijímají žadatele o azyl, je vhodnější než sankce proti těm „dobrovolníkům“ v EU, kteří tak neučiní. Finanční prostředky na to by měly být zahrnuty do budoucího víceletého finančního rámce.“

Návratová politika opět bez návratů

S vyhoštěním a deportacemi neúspěšných žadatelů o azyl nový návrh německých neziskových organizací sice počítá, ale v konečném důsledku se jedná o pouhé návratové placebo. Stejně jako v Globálním migračním paktu, který Česká republika nepřijala, i zde jsou upřednostňovány dobrovolné návraty. Není žádným tajemstvím, že země původu odmítají své občany přijímat zpět a hlavní překážkou jsou potom zejména nedodržování lidských práv v zemi původu – a to i za pouhého předpokladu, který nemusí být nikterak prokazován.

„Reforma azylového systému proto nevyhnutelně zahrnuje diferencovanou návratovou politiku. To zahrnuje jak deportace, dobrovolné návratové programy, tak pragmatická řešení pro ty, kteří jsou mnoho let tolerováni (status strpění). Pokud je žádost o azyl zamítnuta, mělo by k navrácení v zásadě dojít co nejdříve. SVR je zároveň pro pragmatismus zejména pokud existují trvalé překážky pro deportaci a návrat do země původu je předvídatelně nepravděpodobný. … Jak SVR již dlouho požaduje, dobrovolný návrat by měl mít přednost.“

USA přesídlování migrantů a uprchlíků omezilo, EU jich má přesídlovat o to více

Neziskové organizace nezapomněly ani na ekonomické migranty, kteří migrují ze sociálních a ekonomických důvodů. Požadují otevření bezpečných cest do Evropy a programy pro přesídlování. Argumentují tím, že USA své přesídlovací programy omezily a proto by EU měla tento deficit vyplnit.

„Komplexní strategie migrační a azylové politiky – a tedy nový „pakt o migraci“, jak jej oznámil předseda Komise – zahrnuje také pravidelné přístupové cesty pro lidi s potřebami ochrany nebo bez nich. … Vzhledem k tomu, že USA – tradičně nejdůležitější hostitelská země pro takové znovuusídlování – drasticky omezily své programy přesídlování, měla by EU v této oblasti posílit své závazky.“

Kolik bude tento migrační cirkus stát? Náklady jdou do desítek miliard Eur

Návrh rozpočtu Komise na nový víceletý finanční rámec stanoví 10,4 miliard EUR pro Azylový a migrační fond (AMF), který pokrývá oblasti azylu, legální migrace, krátkodobých integračních opatření a navracení. Kromě toho existuje přibližně 900 milionů EUR pro Evropskou azylovou agenturu. Finanční zdroje na správu hranic jsou zhruba dvakrát vyšší: 9,3 miliard EUR je rozpočtováno pro Fond pro integrovanou správu hranic (IBMF) a 12 miliard EUR pro Frontex a EULISA14 (viz Evropská komise 2018a; Rasche 2019a).

I přes Korona-pandemii nesmí podle neziskových organizací přesídlování ustat

Občané Evropské unie jsou na jedné straně omezováni v rámci koronavirových opatření na svobodách pohybu, na druhé straně ale nesmí přestat přesídlování migrantů ze zemí třetího světa a zejména z Turecka.

„Nesmíte však zapomenout na přesídlení ze třetích zemí – postupy, i když to koronová pandemie vyžaduje a podle toho přizpůsobit procesy. EU by měla v nových jednáních s Tureckem – kromě více podmíněných finanční podpor péče a integrace uprchlíků v Turecku – nabídnout přijetí uprchlíků přímo odtud.“

Konec Dublinským dohodám

Dublinské dohody, podle kterých má povinnost postarat se o žadatele o azyl první země vstupu, mají být zrušeny. A to zejména proto, že se jejich reformy nepodařilo neziskovým politickým organizacím prosadit.

„Členské státy by se pak mohly během následujícího portugalského předsednictví dohodnout na společném postoji, který by mohl být rychle projednán s Evropským parlamentem o proveditelném novém nařízení. Dublinský systém, který byl často prohlášen za mrtvého, by pak mohl být také terminologicky definitivně pohřben a nahrazen „Lisabonským“ nebo „Lublaňským systémem“.