Signatářské státy se přijetím a ratifikací Globálních paktů zavazují k trvalému přijímání nejen uprchlíků, ale i migrantů na svá území. I když jsou pro uprchlíky nastavena jiná pravidla přijímání než pro migranty, následný přístup k těmto oběma skupinám je téměř totožný. UNHCR určí, odkud a kam budou osoby, bez ohledu na právní status, přesídlováni.

Globální pakt o uprchlících, který upravuje přístup k přijímání uprchlíků, obsahuje i přerozdělovací mechanismus, který je v souvislosti s Dublin IV. znám pod pojmem povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků. V Globálním paktu o uprchlících je přerozdělovací mechanismus často zmiňován i jako „spravedlivé sdílení zátěže a zodpovědnosti“.[1]

V návrhu Dublin IV byl korekční přerozdělovací mechanismus (povinné kvóty) vypočítáván a kontrolován Agenturou Evropské unie pro azyl(EASO)[2], která se přímo zodpovídá nejvyššímu orgánu Evropské Unie Evropské komisi. Konečnou kontrolu nad plněním a fungováním povinných kvót měla mít Evropská komise[3]. Při uplatňování korekčního mechanismu měl být použit referenční klíč založený na počtu obyvatel a velikosti ekonomiky jednotlivých členských států tak, aby tento mechanismus odlehčil členským státům, jež jsou vystaveny neúměrnému tlaku.[4] Pokud se členský stát rozhodl, že se ke korekčnímu mechanismu po dobu dvanácti měsíců nepřipojí, byl povinen zaplatit pokutu ve výši 250 000 Euro ročně za jednoho nepřijatého žadatele o azyl.[5]

Globální pakt o uprchlících má v otázce relokačního mechanismu s několika výjimkami téměř totožná pravidla. Relokace – tedy přesídlování – jsou prováděny na základě výpočtů osob Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), a to přímo z místa, které tento Úřad určí. (Více v kapitole Přesídlování). Narozdíl od přerozdělovacího mechanismu uvedeného v Dublin IV se kvóty a přesídlování týkají osob, které se nacházejí mimo Evropskou Unii.

Přijetím Globálního paktu se signatářské státy automaticky zavazují „ke spravedlivému sdílení zátěže a zodpovědnosti“,tedy i ke stejnoměrnému rozložení počtu uprchlíků[6] a zároveň závazně přijímají „I. Přílohu Newyorské deklarace Komplexní rámec pro reakci uprchlíků“[7].

V rámci „spravedlivého sdílení zátěže a zodpovědnosti“ si evropské státy mají mezi sebou rovnoměrně rozdělit migranty a uprchlíky, kteří ve velkém počtu přijdou do jednoho státu. To pro Českou televizi 30.07.2018 ve svém rozhovoru potvrdil i italský premiér Giuseppe Conte[8].

Nedílnou součástí „spravedlivého sdílení zátěže a zodpovědnosti“ je pomoc státům zasažených velkým přílivem uprchlíků.[9]  Co se týče zemí původu uprchlíků, ty se v Newyorské deklaraci zavazují k respektování povinnosti přejímat své občany zpět[10], nicméně některé státy, které řeší vlastní ekonomickou situaci tím, že posílají své obyvatele do Evropy, nejsou signatáři ani této deklarace a ani Globálních paktů, nebo jsou to státy, u kterých neexistují záruky zpětného přebírání a plnění závazků vyplývajících z Globálních paktů. (Více v kapitole Návratová politika).

Zdroje:

[1]The global compact on refugees / FINAL DRAFT / I. Introduction / odstavec 1

[2]Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států / strana 18

[3] tamtéž

[4] Tamtéž, odstavec 32 – strana 27

[5] Tamtéž, odstavec 35 – strana 28

[6]Theglobal compact on refugees / FINAL DRAFT / I. Introduction / Prevention and addressing root causes / odstavec 10

[7] tamtéž

[8] Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/2551726-rozhovor-s-italskym-premierem-giuseppem-contem

[9]New York Declaration for Refugees and Migrants / Annex I / Comprehensiverefugee response framework / odstavec 1

[10]New York Declaration for Refugees and Migrants / Annex I / Durablesolutions / odstavec 11b

Chcete dostávat informace týkající se Globálních paktů na email? Zaregistrujte si u nás zasílání NEWSLETTER

[contact-form-7 id=“273″ title=“NEWSLETTER Globální pakty – zprávy“]